Aktuální zprávy a novinky:

Praha, 17.3.2008 (Idnes.cz) - Strach z nemoci AIDS opadl a nemoc se šíří! Hrůza ze smrtící nemoci AIDS opadla. Lidé sice díky tomu chodí častěji na testy, ale také si přestávají "dávat pozor". A tak lidí s virem v krvi přibývá. Za poslední tři roky jsme v počtu nově nakažených pokaždé "trhli" smutný rekord. Přesto se o nemoci, která způsobuje naprosté selhání obranyschopnosti organismu, narozdíl od devadesátých let mnohem méně mluví. V médiích i ve školách. Anonymní test si může každý zdarma nechat udělat třeba v Domě světla v pražském Karlíně. Po odběru krevního vzorku člověka čeká týden nervozity. A pak? V naprosté většině případů si může oddychnout. Šokující negativní zprávu o HIV pozitivitě si ze tří a půl tisíce lidí, kteří si už v Domě světla nechali udělat test, vyslechlo asi sedm desítek mužů a žen. "Když jsme sdělovali pozitivní výsledek testu před patnácti lety, bylo to mnohonásobně větší trauma. Smrt byla jen otázkou času. Pacientům jsme mohli nabídnout jen naději, že se nějaký lék jednou možná najde," vzpomíná Ivo Procházka. Nemoc AIDS způsobuje selhání obranyschopnosti organismu. Nedostatečně léčený pacient kvůli tomu může umřít třeba na obyčejnou chřipku. "Dneska už ale opravdu umřít nemusíte," vysvětluje Procházka. "Medicína za posledních patnáct let proměnila z jednoznačně smrtící chorobu ´pouze´ v nevyléčitelné chronické onemocnění" říká Procházka. Mnozí HIV pozitivní lidé díky tomu žijí prvních třeba i deset let po odhalení nákazy bez jakýchkoliv příznaků. Do běžného života jim tak virus vůbec nemusí zasáhnout. Lékaři je jen poučí, že o své diagnóze musí říci svým sexuálním partnerům. Správně by se to měli dozvědět i ti bývalí. "A při souloži musí používat kondom," zdůrazňuje Procházka. Léky musí HIV pozitivní lidé začít brát až časem. To když se objeví první příznaky blížící se choroby. Ta se může projevovat velmi nenápadně jako jakékoliv jiné onemocnění: únavou, zvětšením uzlin nebo vyrážkou. Současné léky jsou natolik kvalitní, že zhoršování imunity zabraňují dlouhodobě. Po nasazení léků může pacient dál žít dvanáct i více let. Procházkův kolega Ladislav Machala z AIDS centra na pražské Bulovce však zdůrazňuje, že léčba není žádná legrace. "Umíme výrazně prodloužit život, ale léky mají závažné vedlejší účinky," upozorňuje. S pilulkami nastoupí nevolnost, bolesti hlavy, poškození jater. Lidí, kteří si přicházejí nechat dobrovolně odebrat krev na testy viru HIV, přibývá. Ročně jich je až několik tisíc. Pořád je jich však málo. Nejčastěji testovanými lidmi tak nadále zůstávají dárci krve a těhotné ženy, u nichž je test povinný. "Testy se provádí také u některých lékařských zákroků a operací, pacient by ale měl vědět, že test podstoupil," říká Procházka. AIDS už zdaleka není nemocí narkomanů a gayů, shodují se lékaři. "Muži mající sex s muži sice tvoří až 55 procent nakažených, ale vzrůstá i počet nakažených heterosexuálních žen mezi dvaceti a pětadvaceti lety," říká Procházka. "Noví" HIV pozitivní lidé virus podle sexuologa Procházky už většinou "nechytili" při úletu s náhodným partnerem, ale od svého stálého partnera. Podle Ladislava Machaly bylo otázkou času, kdy v Česku začne HIV pozitivních lidí přibývat. "Čtvrt století to vypadalo, že se u nás nic dramatického neděje. A teď, s téměř pětadvacetiletým zpožděním po západní Evropě, nastává tato situace," konstatuje Machala. Podle něj je to velká škoda vzhledem k úrovni zdravotního vzdělání. "Každý ví, co je HIV a jak se přenáší. Když se pacienta ptám: Vy jste nevěděl, jak se před tím chránit? Odpoví: Věděl, ale myslel jsem si, že se mě to netýká," vypráví lékař. A varuje: "Riziko prudce vzrůstá. Mám obavy, že čelíme počátku epidemie. Právě teď," dodává.

Praha 22.12.2007 (Novinky.cz) - Dům světla v pražském Karlíně se má stát centrem prevence HIV/AIDS pro celou republiku. Dům navštívila ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková (SZ) a při příležitosti jednání oznámila tisku, že podle statistik se počet nakažených virem HIV v Česku prudce zvyšuje. Od roku 1999 poskytuje Dům světla útočiště lidem s virem HIV v krvi a nabízí veřejnosti bezplatné testování. Provozuje ho Česká společnost AIDS pomoc (ČSAP), která se podílí i na osvětových kampaních. Dohodli jsme se na prohloubení spolupráce, protože zdejší odborníci mají potřebné know-how," řekla novinářům po setkání Stehlíková. Posílení prevence je podle ní nutné - letos výrazně stoupl počet HIV pozitivních v Česku a překročil už symbolickou tisícovku. Od roku 1986, kdy se testuje, byla HIV infekce zjištěna u 1033 lidí, z nich u 230 se rozvinula nemoc AIDS, 130 zemřelo. Statistiky naznačují, že letos přibude 120 až 130 nových infekcí. "Znamená to, že musíme hledat cesty, jak oslovit širokou veřejnost, mládež, ženy, aby všichni mysleli na rizika a zodpovědně se nechávali testovat," zdůraznila ministryně. V Domě světla si dalo od roku 1999 udělat anonymní test téměř 4000 lidí, to je nadpoloviční většina všech anonymních testů v Česku. Podle ministryně to ukazuje, že se lidé už naučili tam chodit. "Je to bašta, kde by se mohly soustředit celonárodní preventivní aktivity pro celou republiku," ocenila. Ředitel domu hovořil s obavami o financování testů i provozu domu. Připomněl, že dříve dával stát na programy boje proti AIDS ročně 60 miliónů korun, v posledních letech 20 miliónů. Stehlíková vysvětlila, že zatímco dosud se z těchto peněz hradila vedle prevence i léčba a testování, od příštího roku platí léčbu a testování zdravotní pojišťovny. "Bude to čtyřnásobný nárůst peněz na prevenci," zdůraznila. ČSAP může podle ministryně počítat i s tím, že budou vyslyšeny její žádosti o dotace. "Příprava kampaně může začít, peníze na to budou," ujistila ministryně.

 

25.-27.listopadu 2007 se v bruselském hotelu Sheraton konala konference HIV in Europe 2007: Working together for optimal testing and earlier care, zaměřená na předcházení pozdním diagnózám HIV infekce. Hlavními pořadateli bylo WHO a AIDS Action Europe. Účastnilo se přibližně 200 delegátů, ČR zastupovali Marie Brůčková, Jaroslav Jedlička a Ivo Procházka, ze Slovenska přijeli Danica Staneková a Vlastimil Mayer. Úvodní projev pronesl komisař EU pro oblast zdravotnictví Markos Kyprianou. Zdůraznil dostupnost zdravotních služeb v HIV prevenci, testování a léčbě, stejně jako roli občanské společnosti v boji proti AIDS. @ Epidemiologický přehled podala Hamersová z Evropského centra kontroly nemocí (ECDC). Nové země Evropské unie včetně ČR mají nižší průměrný věk při stanovení diagnózy, nemoc se více posouvá do mladších věkových skupin. Prevalence HIV infekce v evropských gay komunitách se pohybuje mezi 5-15% (v ČR ji odhadujeme zatím na 1%, v Praze je to podobně jako v jiných velkých městech s rozvinutou komunitou více). V řadě zemí však dochází k nárůstu incidence, která dosahuje až 3% za rok. Nejvyšší výskyt HIV infekce v gay komunitách byl zaznamenán v Barceloně a jedné ukrajinské studii, kde byl pětinový podíl HIV pozitivních. V ruské epidemii oficiální úřady tvrdí, že homosexuální přenos nehraje významnou roli, ale dle Roščupkina především proto, že nesledují kategorii homosexuálních přenosů a řadí je mezi heterosexuální. Z celoevropského pohledu se odhaduje, že o své nákaze neví třetina lidí. V Lotyšsku to je 50%, tomuto číslu se blíží i Polsko. Obecně lze říci, že ve východní Evropě je podíl těch, kteří o své nákaze nevědí, více než dvojnásobný ve srovnání se západní Evropou. Na této skutečnosti se možná podílí i menší dostupnost léčby. Vysoký podíl injekčních uživatelů by sám o sobě souviset nemusel, protože ti patří v západní Evropě mezi velmi často testované. Rovněž v Estonsku bylo 90% uživatelů drog alespoň jednou testovaných. Přesto se ukázalo, že o své HIV infekci třetina nevěděla. Nejmenší podíl osob, které nevědí o své nákaze - jen 15-20% - se odhaduje v Dánsku. Experti ECDC se domnívají, že v ČR o své nákaze neví dalších 20-25%. Tedy celkový počet infikovaných by měl být kolem 1200-1300 (horní hranice odhadu je 2 500). Důsledkem neznalosti svého stavu je i stanovení diagnózy HIV infekce až ve stádiu AIDS. K tomu dochází u pětiny nových infekcí. Další desetina je diagnostikována v pokročilém stádiu již s příznaky, ale zatím bez rozvinutého onemocnění AIDS. Některé země, například Francie a Slovinsko, zaznamenaly pokles diagnóz HIV v pokročilém stádiu choroby. Z celoevropského pohledu se ale jedná spíše o vzestupný trend. Což byl hlavní důvod, proč bylo zvoleno toto téma konference. V roce 2009 by v zemích EUmohlo zemřít 10000 osob na pozdě rozpoznanou HIV infekci, včetně zemí východní Evropy by to mohlo být desetkrát více. Přes léčebný pokrok nedochází ke snížení mortality pozdě zachycených HIV infekcí. Ve skupině homosexuálních přenosů existuje výrazný rozdíl v počtu pozdních diagnóz mezi západními, východními a středoevropskými zeměmi. V západní Evropě tvoří u skupiny mužů majících sex s muži jen 11%, ale ve střední Evropě je to 25% a ve východní 31%. Philips na to navázal údajem, že čtvrtina úmrtí na AIDS dnes v Evropě souvisí s pozdním diagnostikováním HIV infekce. V západní Evropě, kde je vyšší dostupnost léčby, to je 77%. K selhání zvolené kombinace protivirových léků dochází do šesti let u 38% pacientů a je pak nutná změna terapie. Dále si všímal metodických problémů při odhadech HIV prevalence v jednotlivých skupinách. Uvedl, že včasná diagnóza a zlepšení dostupnosti léčby ve východní Evropě by zachránilo 80 000 životů ročně. Kdyby všichni nakažení znali svou diagnózu, bylo by to významné i z pohledu prevence a znamenalo by to snížení nových případů o třetinu. U lidí, kteří o své nákaze nevědí, je riziko přenosu 3,5 krát vyšší než u těch, kdo o své nákaze vědí (to souvisí nejen s psychologickými faktory – častější bezpečnější sex, ale i se snížením virové nálože). Gatell upozornil, že nejčastěji je léčba zahajována až při počtu CD4+ buněk 200/ml, což je pozdě. Právě pozdní diagnóza se na tom výrazně podílí. Chybí kvalifikované analýzy, proč léčba byla nasazena pozdě. Domnívá se, že většinou to nesouviselo s lékařskými důvody či opomenutím. Pozdní diagnózy jsou častější u migrantů, starších osob, heterosexuálů, mužů a v zemích s nízkým výskytem HIV. Také je tomu častěji tam, kde HIV infekce představuje větší společenské stigma, kde jsou bariéry v dostupnosti zdravotní péče a testování. Není zcela přesně definován termín pozdní diagnózy. Ve studiích jsou tak označováni lidé, u nichž byla diagnóza AIDS stanovena od jednoho až do dvanácti měsíců po zjištění HIV infekce. Odhady v podílech pozdních diagnóz se poněkud lišily, protože nejvíce jich má být v Itálii (53%), Švýcarsku (50%), Estonsku (40%), nejméně v Polsku (9%), v ČR pak 12-15%. Pokud by však Polsko mělo nízký počet pozdních diagnóz, tak by zřejmě byl nižší i podíl osob, které o své diagnóze nevědí, což je v rozporu s Hamersovou. Řada zemí včetně Německa, ČR a Slovenska nabízejí HIV testování migrantům, v Rusku, Bělorusku a Moldávii je pro ně povinné. Velkým problémem jsou jazykové a transkulturální bariéry. Migranti také častěji nevědí o dostupnosti protivirové léčby. Hovořilo se také o tom, jaké jsou nejčastější překážky v přístupu k HIV testování. Je jím nízké vnímání rizika v zemích s nízkou prevalencí, malá povědomost, kde se lze nechat testovat, celospolečenská stigmatizace HIV a nedostatečná anonymita či alespoň dodržování lékařského tajemství. Lékaři se málo ptají na rizikovost chování a i když je zjistí, tak jen zřídka svým pacientům HIV testování nabízejí. V některých zemích, například Rusku, dominuje rutinní HIV testování bez poradenství a bez ohledu na odhad rizika. Prý proto, aby měly úřady přehled, jak se HIV infekce šíří či nešíří. Zejména ohrožení toxikomané se však většinou ke zdravotní péči vůbec nedostanou a bylo jich testováno jen o málo více (14%) než je průměr v populaci. Dedes hovořil o nižší kvalitě pretestového a potestového poradenství, když mnoho osob, kteří sérokonvertovali, bylo v minulosti testováno jako HIV negativní. De Wit se zabýval psychologickými faktory, které jsou překážkou pro vyhledání HIV testu. Roli hraje především nízké vzdělání, velmi nízký i velmi vysoký věk, vnímání rizikového chování a popření. Také je důležité vlastní vnímání HIV jako stigmatu, obava ze ztráty partnera, obtížné zvládání pocitů viny. Faktory osobní, psychologické jsou pak důležitější než faktory sociální. Poněkud překvapivě dostupnost léčby není dle něho důležitým faktorem. Nepotvrdilo se jednoznačně, že by se častěji nechávali testovat lidé s více rizikovým chováním (šest studií to potvrdilo, sedm nikoliv). Z hlediska dostupnosti protivirové léčby jsou znevýhodněni zejména ilegální migranti a uživatelé drog. Jen osm evropských zemí uvádí, že přístup k léčbě je univerzální. Polští nevládní aktivisté uvedli, že dostupnost léčby pro toxikomany je sice formálně zaručena, ale fakticky závisí především na ochotě lékaře jim ji (spolu se substituční terapií) poskytnout. Wilsing uvedl, že téměř čtvrtina uživatelů drog se setkala s negativním přístupem lékaře. Protivirová léčba je jim později nasazována a bývá méně účinná (mimo jiné to souvisí s častou koinfekcí s hepatitis C). Ve zdravotnických službách existují značné regionální rozdíly (například Roščupkin uvedl, že dostupnost lékařské péče pro ruské venkovské obyvatele je obecně většinou nulová, nejvýše mají k dispozici porodní asistentku a felčara, svoboda jejich pohybu je omezená). Podíl HIV pozitivních osob, kteří samovolně přeruší léčbu a ztratí kontakt s lékařem, je 5-15%. Také byla zmíněna problematika self-stigmatizace, tedy ztotožnění se s negativními postoji společnosti k HIV pozitivním, která vede nezřídka k dalším zdravotním škodám včetně přerušení léčby a nedostatečné compliance. Stukyite uvedla, že ve východní Evropě je dostupnost léčby ovlivňována špatným managementem (v některém období chybí dodávka jednoho či více léků) a korupcí (je k dispozici jen dražší kombinace a nikoli základní). Hovořila o pozitivním příkladu z Arménie, kde existuje mobilní jednotka, tvořená infekcionistou a praktikem, která navštěvuje a dováží léky HIV pozitivním žijícím mimo Jerevan. Zástupce evropské organizace HIV pozitivních Arvildsen zdůraznil úlohu politiků v boji s odstraňováním stigmatu a v dekriminalizaci šíření HIV. Kriminální procesy mívají značnou publicitu a přispívají k prohloubení negativních postojů společnosti. HIV pozitivní zatím stále jen někde hrají významnější roli při tvorbě národních programů, prevenci a léčbě. Karpf zdůraznil aktivní úlohu HIV pozitivních v procesu terapie, poskytují svému terapeutovi důležitý feedback, informují ho o svých potřebách. Také pro správnou compliance je partnerský vztah důležitý. Je třeba zvažovat terminologii, protože HIV pozitivní není vždy jen pacientem nebo klientem.@ K právním důsledkům HIV infekce se vyslovil Weait. Zdůraznil, že úmyslné šíření je kriminálním činem, a je třeba ho trestat stejně jako každé jiné úmyslné ublížení na zdraví. Ale řada právních systému stíhá i neúmyslné šíření, kde není přesně jasné, kdy již je naplněna skutková podstata. Extenzivní výklad práva by mohl vést k nejistotě nejen stávající HIV pozitivní, ale i osoby ohrožené. Mohl by zpochybňovat účinnost preventivních opatření (například pokud by byl stíhán HIV pozitivní, přestože použil kondom). Odmítnutí HIV testu by mohlo vést k předpokladu, že HIV pozitivní je, a to včetně právních důsledků, pokud by měl nechráněný sex. Na základě příslušnosti k ohrožené skupině by mohl být stíhán člověk, který se choval rizikově atd. „I kdyby nějaké dobro kriminalizace HIV přenosu přinesla, cena bude příliš vysoká.“ Zdravotníci by neměli v těchto případech hrát roli soudce. Další stigma a právní důsledky přináší omezení cestování, které některé země (USA, Rusko) pro HIV pozitivní prosazují. I to může být jeden z důvodů, proč se bránit testování. HIV infekce může znamenat ohrožení i v profesní oblasti. Zatímco v USA je 5% nezaměstnaných, ve skupině HIV pozitivních dosahuje počet lidí bez práce 62%. V Belgii se 70% občanů domnívá, že pokud zaměstnavatel zjistí, že jeho pracovník je HIV pozitivní, tak má právo ho propustit. Gazzard řekl, že stigma se neodbourá tím, že budeme říkat, že HIV infekce je nemoc jako každá jiná. Je také třeba myslet na stigmatizaci HIV pozitivních nejen celospolečensky, ale i v rámci komunity (u nás to platí například pro gay komunitu). Velkou diskusí byla konfrontace amerického (zavedení rutinního testování v nemocnicích, zejména na „emergency unit“ – ARO a JIP) a evropského přístupu k HIV testování. Evropané zdůrazňovali, že efektivní je tento přístup pouze při vyšší HIV prevalenci (nad 1%), zdůrazňovali rizika chybějícího poradenství s nesprávnými interpretacemi výsledků. European AIDS Clinical Society doporučuje rutinní testování v těch skupinách populace, kde výskyt HIV infekce překročil 1%. Lundgren uvedl, že v Evropě je poměrně vysoká protestovanost na HIV. Pokud ji potřebujeme zvýšit, tak se to týká hlavně určitých, ohroženějších skupin populace. To se podařilo například v Holandsku, kde podíl HIV testovaných mužů majících sex s muži v posledních dvanácti měsících stoupl z 41% v roce 2000 na 54% v roce 2005 (v ČR je to 33%). Více než desetina celkové populace byla testována v Rusku a Francii. V ČR bylo testováno 5-10% populace, ale například na Ukrajině jen 1-5%. Bylo zpochybněno, zda plošné testování znamená lepší dostupnost zdravotní péče a léčby, o změně chování nemluvě. Rizikové chování především koreluje s psychologickými problémy. Rutinní testování by také mohlo vést ke snížení zájmu ohrožených skupin o dobrovolné testování. V USA doporučují ke screeningu použití rychlého testu, který je ale méně citlivý. V případě reaktivního nálezu vyžaduje další test ke konfirmaci, což vyvolá úzkostnou reakci. Některé více ohrožené sociálně slabší skupiny (bezdomovci, migranti) využívají zdravotní péči méně a šance jejich včasného zachycení se příliš nezvýší. Američané oponovali vysoké nákladnosti, že plošné HIV testování je cenově o něco méně nákladné než mamografické vyšetřování prsů u žen v pátém deceniu. Naopak dojde ke snížení vysokých nákladů na léčbu rozvinutého AIDS. Očekávají snížení stigmatizace etnických minorit, jejichž příslušníci byli dříve testováni častěji. Shiripinda zdůraznila, že podpora HIV testování by neměla vést u útlumu primární prevence, která je důležitější. Gazzard pak řekl, že v první řadě by v Evropě měli být testováni muži mající sex s muži, injekční uživatelé drog, lidé s podezřením na oportunní infekce a s ústní mykózou. Na druhém místě pak pacienti s tuberkulózou, pásovým oparem, lymfadenopatií, ostatními sexuálně přenosnými chorobami, infekční žloutenkou typu B a C. Konečně v poslední skupině by byly osoby s problémovým abuzem alkoholu, neurologičtí a dermatologičtí pacienti. Pokud se v Británii k lékaři dostavil člověk s akutní HIV infekcí, tak ta byla správně rozpoznána u poloviny z nich. Méně často na ni mysleli praktičtí lékaři. Dostupné testování na HIV infekci by se mělo stát jedním z pilířů AIDS politik spolu s důrazem na prevenci, přístupem k protivirové léčbě a dodržování lidských práv. MUDr. Ivo Procházka,CSc., předseda České společnosti AIDS pomoc, Sexuologický ústav 1.LF UK a VFN Praha.

Trenton (USA) 8.10.2007 (ČTK) - Nadějná experimentální vakcína proti onemocnění AIDS neuspěla, oznámila dnes farmaceutická firma Merck & Co. Dobrovolníci, kteří se pokusného očkování účastnili se nakazili virem HIV, uvedla agentura AP. Selhání tohoto pokusu je podle odborníků značným neúspěchem. Ze 741 dobrovolníků, kteří dostali experimentální očkovací látku jich 24 bylo infikováno virem HIV. V druhé srovnávací skupině, která dostávala placebo bylo zjištěno 21 HIV pozitivních z 762 účastníků. "Tyto zprávy jsou zklamáním. Velké úsilí vyvinout vakcínu proti HIV nenaplnilo očekávání," řekl Keith Gottesdiener z výzkumné skupiny společnosti Merck. Pokusné očkování proti HIV začalo v roce 2004. Všichni dobrovolníci kteří se jej účastnili byli HIV negativní. Patřili však do rizikových skupin populace, jako jsou homosexuální muži či prostitutky. Podle vědce Michaela Zwickse ze zdravotnické výzkumné společnosti Scripps Research Institute, výzkum vakcíny proti AIDS dále pokračuje. Zwick také řekl, že je ještě příliš brzy, aby bylo možné určit, zda očkovací látky založené na podobném principu selžou i v budoucnosti.

Brusel 19.7.2007 (ČTK) - Kombinace léků proti AIDS v rámci antiretrovirové terapie může u některých pacientů při dlouhodobém užívání obnovit jejich imunitní systém. Vyplývá to z práce britských a dánských odborníků, která vychází z evropské studie EuroSIDA. Vědci zjistili, že úroveň určitého druhu bílých krvinek, lymfocytů CD4, se vrátila na normální úroveň v krvi lidí, kteří na tento léčebný postup kombinující aspoň tři léky proti AIDS pozitivně reagují. Lymfocyty CD4 pomáhají s ochranou proti infekcím. Virus HIV způsobující AIDS ničí právě lymfocyty CD4 a oslabuje tak imunitní systém pacientů. AIDS je sice zatím nevyléčitelný, ale lékaři se zaměřují především na posilování imunitního systému a omezování množství viru HIV v těle prostřednictvím antiretrovirové terapie. Bádání se zaměřilo na 1835 lidí nakažených HIV, které vědci z výzkumných pracovišť na londýnské Royal Free and University College a na Kodaňské univerzitě vybrali ze 14.000 sledovaných pacientů. Tato užší skupina byla zkoumána pět let. Podle jedné z autorek následně vypracované studie Amandy Mocroftové se vědci dosud domnívali, že počet lymfocytů se při antiretrovirové léčbě zastaví na určitém množství. Pokud však pacienti na tuto léčbu optimálně reagují a úroveň viru se dostane na nízkou úroveň, počet lymfocytů CD4 T se postupně vrátí na úroveň zdravých lidí. Autoři vědecké práce připouštějí, že ne u všech pacientů tyto léky zabírají, a hlavně mnozí z nich, například v nejhůře postižených oblastech Afriky, k nim nemají přístup. Antiretrovirová terapie je poměrně nákladná a léky také způsobují vedlejší účinky. Odhaduje se, že virem HIV je ve světě nakaženo asi 40 milionů lidí, především v Africe. AIDS usmrtil již asi 25 milionů lidí. Podle české Národní referenční laboratoře pro AIDS bylo loni v Česku vyšetřeno 819.812 vzorků na přítomnost viru HIV, z toho jich bylo 93 pozitivních. Z celkového počtu 920 nakažených HIV na konci loňského roku, jich od roku 1985 onemocnělo AIDS 209 a 123 zemřelo. Nejčastějším způsobem přenosu viru HIV je sexuální styk a nejrizikovější skupinou jsou homosexuální muži.

___________________________________________________

 

Jihočeská Lambda se v roce 2007 zapojila do celosvětového boje proti AIDS

Rok 2007 podle čínského kalendáře byl označen za rok „vepře“. Když se podíváme na jeho charakteristiku, kde se píše o Vepři jako malém kamarádském zhýralci, je přímo naší povinností preventivně působit a kompenzovat možné následky volných sexuálních radovánek. Rok 2007 jsme v klubu vedli ve znamení prevence HIV/AIDS.  A protože nejhorší prevence je ta, která jen hloupě poučuje a mentoruje, šli jsme na to jinak. Napadne Vás spojit bezpečné sexuální praktiky s filatelií nebo s grafickými listy?  Nás ano. Teprve po letech osobní známosti s PhDr. Vojtěchem Čelkem se nám přiznal, že sbírá známky. To dělá spousta lidí, ale gay a lesbickou tématiku, boj proti AIDS, to v Čechách dělá jen on. No a nápad byl na světě. Budeme pořádat výstavu grafických listů skvělého výtvarníka Martina Foretníka, tak proč nepřidat tuto netradiční výstavu známek. A už to bylo na světě. Vernisáž výstavy proběhla dne 1.5.2007 v Galerii Na Dvorku a samotná výstava obrazů a grafických listů Martina Foretníka v cyklu "Uměním proti AIDS" a výstava známek, obálek a razítek s GLBT tématy z majetku PhDr. Čelky probíhala až do 20.5.2007, dne celosvětového boje proti AIDS.

 Doufáme také, že jsme nevyslali nadarmo na mezinárodní sympózium do Poděbrad, kde se prevencí HIV/AIDS zabývají odborníci, kamaráda Rudu Hanouska. Návštěvníky a zejména školáky na besedě byl schopen před problém postavit bez červených tváří a s jistotou světáka. Máme zkušenost, že ostychem a s červenými tvářemi se projevují spíše dohlížející kantoři. Zvláště když vidi jak v kapsách jejich žáčků mizí TY tak „těžko“ koupitelné kondomy. "Jé a pane vy jste na kluky? To my tady ve třídě máme taky jednoho. Honzo pojď se ukázat!". Besedy a reakce mládeže jsou bezprostřední. Dobré zatím bylo, že jsme doposud při těchto akcích nenarazili na nenávistné nebo nepřátelské reakce. Při ukázce použití prezervativu se prokázalo, že jako vhodný předmět simulující pevný mužský úd se zcela neosvědčil banán. Trs banánů z místní zeleniny po pár navlečení změknul a byl k nepoužití. Zato hadovky, ty se držely o hodně lépe. V koši u demonstrátora se vršili použité prezervativy a krabičky od nich. Že nevěříte, že taková akce nemůže být dost zábavná, aby přitáhla pozornost zejména mládeže, které je určena? Přijďte se přesvědčit na vlastní oči zase příště!

Akce na podporu boje proti AIDS chystáme i v tomto roce 2008!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další fotografie z vernisáže výstavy zde

___________________________________________________

 

Zajímavý průzkum webového serveru Gay Health

Webový server Gay Health udělal mezi svými čtenáři anketu, jak často mají anonymní sex a jak se při něm chovají. Zúčastnilo se jí více než 360 respondentů, lze předpokládat, že většina z nich byla Američanů. (Minimálně jeden z nich byl Čech J.) Vzhledem k zaměření serveru lze předpokládat, že mezi jeho čtenáři  jsou buď muži, kteří věnují větší pozornost svému zdraví, ale také ti, kteří mají nějaký konkrétní zdravotní problém. Třetina respondentů byla ve věku 36-45 let. Podobný podíl tvořili muži mladší než 35 let a necelá třetina byla naopak starší než 45 let. Desetina mužů uvedla, že je HIV pozitivních. Třetina uvedla, že alespoň jednou chytila při anonymním sexu nějakou sexuálně přenosnou chorobu. Dvě procenta mužů připustila, že přes vědomí o nákaze jinou pohlavní chorobou měla anonymní sex a ohrozila jí tak svého partnera. Ani jeden muž neodpověděl, že v životě anonymního sexuálního partnera neměl. Necelá pětina uvedla, že měla 1-5 takových partnerů. Spolu s kategorií 26-100 partnerů to byla nejčastější odpověď. Podobný podíl rovněž odhadl počet takových partnerů v celém životě jako vyšší než 250. Nejoblíbenější praktikou byl orální sex (44%), anální sex preferovalo 36% mužů a vzájemnou onanii 14% mužů. Šest procent mužů dává přednost jen společné onanii. Tři pětiny mužů uvedli, že pokud došlo k análnímu sexu, tak vždy použili kondom. Necelá pětina uvedla, že to bylo ve většině případů. Při orálním sexu ho alespoň někdy použilo jen 14% respondentů. Zpravidla to ale bylo v menšině případů. Nejoblíbenějším místem pro hledání nahodilého partnera byl internet (uvedla ho téměř polovina respondentů), více než čtvrtina upřednostnila saunu nebo bar (bylo možných více odpovědí). 13% mužů uvedlo veřejné WC. Necelá třetina uvedla, že při náhodném sexu sdělí svůj HIV stav a zároveň se partnera zeptá na jeho. O něco více než čtvrtina mužů se na to nikdy neptá. Stejný podíl uvedl, že někdy se ptá, jindy ne. Jen málo mužů sdělovalo partnerovi jen svůj stav anebo se jen zeptali na jeho. Čtyři procenta mužů připustila, že při sdělení svého stavu alespoň jednou lhala. Protože to zřejmě byli spíše HIV pozitivní, pak to mezi nimi byla téměř polovina. To potvrdil i další, zatím méně rozsáhlý průzkum na tomto webu. Tam desetina mužů uvedla, že někdy některému svému partnerovi lhala o svém HIV stavu. Ale jen polovina přiznala, že partnerovi vždy čestně sdělí svůj HIV stav. Skoro polovina pak informaci od partnera vždy věří. Poněkud překvapivé bylo, že necelá třetina mužů uvedla, že o HIV s partnerem hovoří, další třetina se snaží chovat tak, jako kdyby každý HIV pozitivní byl. Varovné ale je, že čtvrtina mužů se snaží HIV stav partnera odhadnout podle jeho vzhledu a šestina dokonce předpokládá, že partner je negativní, pokud jim on sám neřekne o své HIV pozitivitě.

MUDr. Ivo Procházka, CSc., Česká společnost AIDS pomoc

___________________________________________________

 

Důležité informace o nemoci zvané

Vzestup počtu lidí s virem HIV v krvi z loňského roku pokračoval v Česku i v roce 2006. Přibývá jich ve větší míře už tři roky,   v roce 2005 jich ale bylo nejvíc, 90. K 1. listopadu 2006 potvrdila Národní referenční laboratoř pro AIDS už 77 nových případů HIV infekce. Novinářům to řekla vedoucí laboratoře Marie Brůčková. Upozornila, že to jsou ale nárůsty z nízkých čísel, Česko nadále zůstává zemí s velmi malým výskytem této infekce. Celkem bylo od počátku sledování v roce 1985 do konce letošního září zjištěno u Čechů a cizinců s trvalým pobytem v Česku 899 HIV infekcí, z toho se nemoc rozvinula u 204 lidí, z nich 123 zemřelo, upřesnila odbornice. V 85 procentech se infekce přenesla sexuální cestou, zhruba čtyři procenta případů byla u injekčních uživatelů drog. Brůčková to přičítá rozsáhlému programu výměny injekčních stříkaček. "Trend nárůstu se projevuje především u homosexuálních mužů; v celé Evropě i USA dorůstá nová generace mužů, kteří při sexu s muži přestali respektovat pravidla bezpečnějšího sexu," uvedla odbornice. Podle ní se mladá generace přestala této smrtící nemoci bát. Objevují se zprávy o nových léčivech. Ví se, že nemoc je léčitelná, málo se už ale zdůrazňuje, že je nevyléčitelná, že se jen odsunuje doba, za kterou se nemoc rozvine. Za současných poznatků každý nemocný AIDS zatím umírá, upozornila. Trvající nebezpečí nákazy připomene Světový den boje proti AIDS 1. prosince. Podle zprávy expertního poradního týmu Evropské komise ve věci HIV/AIDS je v Česku přinejmenším třicetkrát méně nových případů infekce na milion obyvatel než v Rusku či na Ukrajině. Odborníci na svých webových stránkách uvádějí, že na milion obyvatel bylo v roce 2004 v Česku sedm nových infekcí, zatímco na Ukrajině 212 a v Rusku 239. V Česku bylo podle Brůčkové od roku 1985 do letošního září v součtu nejvíce infekcí v Praze, 453, a ve středních Čechách, 79. V přepočtu na milion obyvatel jsou nejvíce zasaženy vedle hlavního města příhraniční kraje. Průměr ČR na milion obyvatel za celou dobu sledování je 87,7 HIV infekcí, v případě Prahy 383,2 a kraje Karlovarského 148, vyčíslila. Trvale nejnižší výskyt je v krajích Pardubickém a na Vysočině, tamní odborníci to přičítají věrnosti párů. Statistiky evidují nákazu virem HIV u 244 cizinců, a to u obyvatel azylových táborů a lidí, kteří si chtějí pobyt v Česku legalizovat. Zatímco dříve bylo 94 procent nakažených z Afriky a šest procent ze zemí střední a východní Evropy, tvoří nyní Evropané přes 60 procent nakažených cizinců. Nejčastěji jsou z rusky mluvících zemí. Přes 20 procent nakažených HIV tvoří ženy. Celkem 97 jich otěhotnělo, z nich 69 porodilo celkem 71 dětí (dvoje dvojčata), 23 požádalo o potrat a pět potratilo spontánně. Z narozených dětí jsou tři HIV pozitivní a u 23 se čeká na výsledky testů. Zcela zdravých je 45 dětí. S výjimkou jediného se děti narodily císařským řezem, což u nich výrazně snížilo riziko přenosu, vysvětlila Brůčková.

 

Co je HIV a AIDS?

Onemocnění AIDS se může projevit jako následek infekce HIV, a to zejména v posledním stadiu vývoje viru v těle. Pravděpodobnost rozvoje onemocnění AIDS může být snížena dodržováním životosprávy doporučené lékařem. Virus HIV se přenáší zásadně jen krevní cestou (při nechráněném či jinak rizikovém sexuálním styku, jehlou nebo během těhotenství z matky na dítě). Virus je velmi citlivý na vnější prostředí a zničí ho teploty nad 50°C, vysokoprocentní alkohol nebo běžná dezinfekce. Ti, kteří zjistili existenci viru ve svém těle, prožívají tuto chvíli jako nejtěžší životní situaci. Stejně komplikovaný je i nástup fyzických obtíží. K utrpení postižených přispívá i snadnost, s jakou se dostávají do společenské izolace. Trpí tak dvakrát - vědomím nejisté vyléčitelnosti a odmítnutím okolí.

 

Co je infekce HIV a onemocnění AIDS ?

V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění. Jedná se o Syndrom získaného imunodeficitu, česky - soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. V roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS. Je jím virus, který byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus, což znamená virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle nakaženého člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV. I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je „HIV pozitivní“. Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji příznaků průměrně za 10-15 let po nákaze. Jak brzy nebo pozdě dojde k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl - vyrovnávání se se stresovými situacemi a výživové návyky. Zásadní úlohu v rozvoji infekce HIV však hraje včasná a účinná léčba. Každé, i lehké onemocnění, představuje pro organismus určitou zátěž. K rozvoji onemocnění AIDS ze stadia pouhé HIV pozitivity může přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru HIV do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečnějšího sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe. V ČR je průměrně ročně nově registrováno 50-60 osob nakažených virem HIV. Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi pět až desetkrát větší.

 

Jak se projevuje?

Onemocnění probíhá v několika navazujících fázích. Od nákazy virem až k plně rozvinutému AIDS uběhne v některých případech i více než 10 let. Postupně dochází ke zhoršování obtíží. První stádium infekce připomíná obyčejnou chřipku nebo mononukleózu. Za 3 až 8 týdnů od vstupu viru do Vašeho organismu se objeví bolesti hlavy, svalů a kloubů provázené horečkou, bolestí v krku a zduřením lymfatických uzlin. Může se přidat i kožní vyrážka a nevolnost se zvracením a průjmem. Problémy do několika dnů samy zmizí. Začíná různě dlouhé tzv. latentní období. V jeho průběhu nemusíte mít i několik let žádné potíže. Pokračuje však šíření viru ve Vašem organismu a postupně klesá počet CD4+ lymfocytů. Při poklesu pod kritickou hranici nastupuje další symptomatické období. Jeho projevy se mohou značně lišit. Objevují se úporné kvasinkové infekce úst nebo pochvy a celkové příznaky jako horečka, únava, hubnutí nebo průjmy. Dříve či později u nemocného propukne některá z tzv. oportunních infekcí. Jsou to choroby, které se u zdravého člověka nevyskytují. Vyvolávají je mikroby, se kterými si zdravý organismus dokáže bez problémů poradit. Vyskytují se běžně v okolí a čekají na svoji příležitost. Patří k nim například pneumonie vyvolaná pneumocystami, toxoplasmová encefalitida, kvasinkové infekce, chronické záněty střev nebo tuberkulóza. Typicky vzplane onemocnění vyvolané herpetickými viry a objeví se pásový opar. Oslabený organismus je také náchylnější ke vzniku nádorových onemocnění. U nemocných s AIDS se vyskytuje Kaposiho sarkom nebo maligní lymfomy. Nemocný hubne a celkově strádá. Konečná stádia onemocnění charakterizuje naprosté vyčerpání organismu a porucha intelektu. Příčinou smrti bývá některá z oportunních infekcí.

 

Jak se potvrdí?

Projevy nákazy virem HIV a onemocnění AIDS lze snadno zaměnit za řadu jiných běžných chorob. Základem diagnostiky proto je vyšetření přítomnosti krevních protilátek proti viru HIV. Provádí se i preventivně u všech krevních dárců. Obvykle k němu slouží odběr žilní krve. Nově byly vyvinuty i testy umožňující stanovení protilátek ve stěru z ústní sliznice. Vzorky se zasílají do specializované laboratoře, kde projdou sérií imunologických testů. Výsledek je vhodné s odstupem času ještě jednou ověřit. Zjistitelné množství protilátek se totiž v krvi vytvoří přibližně až za 3 měsíce od nákazy. Kromě průkazu protilátek lze stanovit i přímou přítomnost viru ve Vaší krvi a jeho množství (tzv. virovou nálož). Toho se nejčastěji využívá ve sledování průběhu onemocnění a úspěšnosti léčby.

 

Jak se léčí?

AIDS v současné době nelze vyléčit. Virus se zatím nedaří zcela odstranit. Vhodnou léčbou však lze v mnoha případech postup onemocnění výrazně zpomalit. K tomu slouží tzv. antiretrovirová terapie. Řada léků spadajících do této kategorie dokáže zasáhnout do procesu množení viru a zastavit tvorbu jeho dalších kopií. Organismus nemocného tím získává čas k alespoň částečné obnově obranných mechanismů svého imunitního systému. Problémem je fakt, že se virus vyskytuje ve více odlišných podobách. Léky dokáží zahubit jen omezené množství virů, proti ostatním variantám nepůsobí. Nepříznivou situaci se daří částečně překonat kombinací různých protivirových léků. Důležitou součástí léčby je i intenzivní léčba oportunních infekcí. Každá přidružená choroba musí být včas léčena podáním antibiotik, antimykotik, antiparazitik nebo antivirových preparátů. Proti nádorovým onemocněním slouží chemoterapie. Léčbu infekce HIV a onemocnění AIDS vždy navrhuje a předepisuje pouze specializovaný lékař v centru pro léčbu AIDS. Jedním ze základních předpokladů pro její zahájení je ochota nemocného spolupracovat. Užívání antiretrovirových preparátů sebou může přinášet řadu nepříjemných vedlejších účinků. Proto je třeba přesně dodržovat pokyny lékaře a účastnit se pravidelných kontrol. Odborníci ve specializovaných centrech mohou poskytnout nemocným i psychologickou a právní pomoc nebo sociální servis.

 

Co dál?

AIDS je přes veškeré snahy chorobou, na kterou se umírá. Z údajů Národní referenční laboratoře pro AIDS vyplývá, že v České republice žilo k 31.prosinci 2003 více než 500 osob s HIV/AIDS. Na následky onemocnění zemřeli ve stejném roce 3 muži. Naše republika patří stále ještě k zemím s relativně nízkým počtem nakažených. Jejich řady se však neustále rozšiřují. Na celém světě žije více než 40 miliónů lidí nakažených virem HIV. Následky AIDS jsou celosvětově čtvrtou nejčastější příčinou smrti.

 

Jak se virus HIV přenáší ?

Jak již jsme uvedli, virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, teplota nad 50 st. C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne.
Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo    k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV: krví, z matky na plod, ale především nechráněným pohlavním stykem. Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu.
Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně. Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.
Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem a preejakulační tekutinou), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí    u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy.

 

Jak se virus HIV nepřenáší ?

Virus HIV se nepřenáší: Při běžném společenském styku Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti. Společným užíváním nádobí. Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy. Polibkem: Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán. Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv „ hluboké“ neboli „francouzské“ líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech. Objímáním: Existují sexuální praktiky (např. tzv. „petting“), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení, dráždění pohlavních orgánů rukou partnera či partnerky bez kontaktu s jeho spermatem či s poševním sekretem. V sauně, v bazénu: Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám. Hmyzem: Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.
Co říká tzv. „test na AIDS“ ? “Test na AIDS“ Informuje zda člověk byl nebo nebyl infikován virem HIV. Detekují se HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Tento test je pozitivní nejen u všech osob s klinickými příznaky AIDS, ale i u všech bezpříznakových nosičů viru HIV. Přibližně po 2-3 měsících od nákazy virem HIV lze již laboratorním vyšetřením prokázat HIV protilátky nebo antigen viru HIV. Do té doby nemusí být HIV infekce laboratorním vyšetřením prokazatelná – hovoříme o tzv. „imunologickém okénku“. V tomto období ovšem infikovaná osoba je nositelem velkého množství viru HIV. Při nechráněném sexuálním styku, při sdílení injekčních pomůcek a při darování krve v tomto období představuje vysoké riziko pro své okolí. Pozitivní výsledek HIV testu neprokazuje onemocnění AIDS, ale pouze přítomnost viru v organismu. Diagnózu AIDS může stanovit jen lékař na základě klinického vyšetření HIV pozitivního člověka. Rozvoji HIV infekce se lze účinněji bránit, pokud budete vědět, že jste HIV pozitivní a budete se včas léčit. HIV infekci dosud vyléčit neumíme, ale léčbou lze život HIV infikovaných osob významně prodloužit a zkvalitnit.
Negativní výsledek HIV testu znamená, že jste se nenakazili virem HIV, ovšem pokud byl test proveden až po 3 měsících po posledním rizikovém chování. Negativní výsledek také neznamená, že se nemůžete nakazit v budoucnu. Sdělení negativního výsledku by mělo být doprovázeno změnou chování.
Negativní výsledek neznamená, že musí být negativní i váš sexuální partner. Infekcí HIV se lze nakazit i při jediném nechráněném sexuálním styku. Jindy spolu žijí páry rizikově několik let a k přenosu nákazy z HIV pozitivního partnera na druhého nedojde. Jestliže vás někdo chce přesvědčit o svém zdraví písemným výsledkem svého HIV testu, uvědomte si, že takový výsledek má jen omezenou časovou platnost. Člověk, který střídá sexuální partnery a nedodržuje zásady bezpečnějšího sexu, se během doby od provedení HIV testu mohl nakazit již několikrát!

 

Kde lze si nechat provést test na HIV?

Test na HIV se provádí ve většině zdravotních ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí), v sedmi AIDS centrech bývalých krajských měst a u každého praktického lékaře, kde vyšetření hradí zdravotní pojišťovny. Žadatel za vyšetření na HIV v některých zdravotních ústavech platí určitý poplatek. Ve výjimečných případech může lékař zdravotního ústavu provést test i bezplatně.

 

Kdy byste měli jít na HIV test ?

Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k provedení testu na HIV protilátky patří:
1. Trvale rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit.
2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém chování. Po tu dobu je potřeba se chovat bezpečně (sexuální styk pouze s kondomem nebo abstinence).
3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně (pokud ten druhý není bez sexuálních zkušeností) a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před testem chovali bezpečně.

 

Kam byste měli jít na HIV test v Českých Budějovicích?

AIDS Centrum – MUDr. Václav Chmelík
NsP inf. odd.
Boženy Němcové 54
370 01 České Budějovice
tel.: 387 874 600, 387 874 465

 

Kam byste neměli jít na HIV test ?

V případě rizikového chování, nikdy nehledejte odpověď na případnou obavu z infekce HIV na transfúzním oddělení. Testy na HIV se provádějí u všech krevních dárců ze vzorku krve spolu s dalšími testy ověřujícími zda je dárce zdravý a bez jakéhokoliv rizika. Dárce krve svým podpisem předodběrového dotazníku potvrzuje, že odpověděl pravdivě na všechny otázky týkající se zdravotních rizik – např. úzkého kontaktu s osobou infikovanou virem HIV, sexuální promiskuity, sexuálního styku mezi muži, prostituce, injekčního užívání drog v posledním roce nebo i v letech minulých atd. V případě poskytnutí nepravdivých údajů se dárce vystavuje odpovídajícím právním důsledkům. Je-li u dárce krve s rizikovým chováním zjištěn pozitivní test na HIV, závažnou pohlavní infekci nebo nosičství protilátek viru hepatitidy B a C, je dotyčný dárce okamžitě z dárcovství vyřazen a evidován v Národním registru dárců krve, který je přístupný všem transfúzním oddělením v ČR. Dárcovství krve je vyhrazeno lidem zdravým bez jakéhokoliv rizikového chování a v žádném případě nesmí být prostředkem k rozptylování případných obav z důsledků rizikového chování. V takové situaci vyhledejte jiná odběrová místa v ČR, např. zdravotní ústav – Poradnu pro AIDS. Zde Vám test na HIV mohou provést i anonymně, případně i bezplatně. Můžete se také obrátit na kteréhokoliv praktického či jiného lékaře (mimo lékařů transfúzních oddělení), který vám provede test na HIV, a je-li pod jménem, hradí jej zdravotní pojišťovny.

 

Prevence HIV/AIDS

Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS:

• Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.

• Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. „nekoitálních praktik“, (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku.

Předcházet nákaze virem HIV je zdánlivě jednoduché. Lidské sexuální chování se ale neřídí jen rozumem. Proto je tak složité. Důležité je nejen abychom lépe kontrolovali své chování, ale abychom si uměli o citlivých a intimních otázkách života promluvit se svým partnerem či partnerkou.

 

Některé poradny, odběrová místa a telefonní linky pomoci:

Národní linka pomoci AIDS „HELP LINE AIDS“
bezplatné volání z kteréhokoliv místa ČR pondělí - pátek 13-18 hod. tel.: 800 1 44444

„Bezplatná nonstop linka pomoci AIDS ČSAP“
tel.: 800 800 980

Informace na webových stránkách
Národního programu HIV/AIDS

Zdravotní ústav v Českých Budějovicích: Schneiderova 32, tel.: 387 712 911.

 

 

Nezapomeň, AIDS zabíjí!